Představte si, že by vám amputovali nohu. Co byste dělali? Skončil by váš dokonalý svět? A nebo by jste šli dál (prostě co se stalo, stalo se)? Já jsem šla dál, protože opravdu nemá cenu se tím užírat. Navíc nežijeme někde ve středověku, žijeme ve 21.století a protézy na nohu už jsou velice dokonalé.
Sice né tak jak by jsme si představovali, ale pořád se pracuje na lepších a lepších.
Za dokonalou protézu si představuju protézu, která bude řížená naším mozkem. Další věc je obal, takový obal, aby vypadal jako opravdová noha. Možná se někdo dočká toho, že se bude moct noha přišít zpátky jako třeba kousek prstu. Ale nevím jak by to bylo náročné, protože srůst kostí by trval dlouho, jestli není jednodušší a rychlejší se naučit na protéze. Toť otázka.
moje první protéza :)
Já jsem o nohu přišla, kvůli rakovině. Léčba (chemoterapie) mi nezabrala a nádor se zvětšil. Zvětšil se tak, že mi zasáhl tam kam neměl. Vyměnění kloubu prý nebylo možné. Museli mi ji amputovat. Šok to byl velký, hlavně pro můj mozek. Musel si zvyknout nato, že mi něco chybí (a já také).
Když jste po amputaci, máte léky na bolest a v zádech epidural (taky proti bolesti). A jelikož je váš mozek zmatený, pořád cejtíte tu celou nohu, máte fantomové bolesti (píchne vás např. v lýtku, ale lýtko vlastně máte amputované, ale stejně to cejtíte), fantomovy pocity (např. cejtíte prsty u nohou). Ze začátku jsou ty fantomovy bolesti opravdu brutální, vystřeluje bolest všude. Postupně to ale odeznívá.
Následně asi po 14 dnech přichází rehabilitace. Ze začátku velmi bolestivé, protože svaly ochably a navíc amputace je hodně velký zásah pro tělo. Začínáte se zvedáním pahýlu (část nohy která vám zbyla, zda se jedná o amputaci ve stehně). Kroužení, zatínání svalů, potom i přetáčení na bok a břicho. Nakonec chůze o berlích. Během toho všeho, se pahýl musí stahovat obvazama, aby se vytvaroval pro budoucí protézu.
Začátky jsou opravdu těžké, ale stojí zato ;)
amputace v levém stehně (LDK)
.jpg)
